Rekonstrukce vozidel

Jak již bylo uvedeno, podařilo se našemu spolku a městu Smečnu získat několik kusů bojové i nebojové vojenské techniky. Hlavní přísun techniky probíhal v období ministerské vlády pana Tvrdíka, který byl naší věci, myšlence a zápalu nakloněn. V tomto období získal Vojenský skanzen Smečno např. obrněný transportér OT-64/R2 SKOT, ženijní vyprošťovací tank VT-55a, několik nákl. automobilů Praga V3S či  terénní vozidlo UAZ 469B.  Ke cti armády a pana ministra Tvrdíka nutno říci, že zmiňovaná vozidla byla a dodnes jsou v dobrém stavu a pojízdná. Všechna technika byla vždy na patřičných posádkách osobně předávána zástupcům MÚ Smečno, která je po jejich převzetí nechala na jejich náklady přepravit do areálu Vojenského skanzenu Smečno. Stalo se však, že k osobnímu předání ne vždy (z důvodů časové tísně ůředníků MÚ Smečno) nemohlo dojít a tak převzetí techniky a její termín přepravy bylo dohodnuto telefonicky... A to byl "kámen úrazu" např. v případě převzetí MÚ 90 (minového ukladače). Tento stroj byl totálně znehodnocen a my jsme společně měli dojem, že dovezený stroj (dle jeho stavu) byl již před lety dávno vyřazen ze stavu a stál kdesi zapomenutý uprostřed jakési lesní plochy, pravděpodobně sloužící pro uložená vozidla... Co se týká dalšího stroje TATRY 815, tam sice k osobnímu přebrání došlo, ale nebylo tzv. "na výběr". Zmiňovaná Tatra u onoho útvaru sloužila coby vůz "vojenské" autoškoly a tak její stav tomu také odpovídal...  (Obouchaná kapotáž a části karosérie, poničený interier a k tomu ještě chybějící různé části kabinové i jiné výstroje a výbavy... K tomu všemu ještě silně poškozené sedadla a další a další poškození, či závady....

Závěrem této předmluvy musíme uvést, že poslední jmenované stroje, tedy MU-90 a T 815 byly v katastrofálním stavu a jejich stav vyžadoval (v našich podmínkách a s našemi možnostmi), několikaletou rekonstrukci, která ještě stále (2011) není u konce.
 

Rekonstrukce MU-90

Minový ukladač Mu-90, (který je postaven na základě obrněného transportéru BVP-1), se do Vojenského skanzenu Smečno dostal v roce 2007, kdy byl přivezen na podvalníku a do areálu musel být dotlačen na tyči, pomocí jiného stroje. Poté, co se velitel skanzenu, Honza Krinke, ujal čestné povinnosti poprvé otevřít nový přírůstek našeho vozového parku a viděl interiér, jsme museli našeho velitele křísit z mdlob slivovičkou. Na otázku: ,,To je to opravdu tak stašný ?" odpověděl pouhým natažením ruky a ukazováčku směrem k zadním dveřím. Poté, co si tu katastrofu prohlédl i zbytek osazenstva skanzenu jsme se během dvou minut slivovičkou křísili všichni. 

Stav tohoto vozidla se nedal popsat jinak než katastrofa děs, běs. Co toto vozidlo během své vojenské kariéry muselo zažít si lze dle jeho tehdejšího stavu jen velmi těžko předstvit a ani nám se to nepodařilo dodnes zjistit. Dřevěná podlaha bojového prostoru byla na první pohled celkem slušná, ovšem na první šlápnutí už tomu tak nebylo. Podlaha byla totálně shnilá, pod podlahou bylo 15 cm vody na jejíž hladině plavaly vzorky snad všech provozních kapalin z vozidla. To vše bylo stylově doplněno bujícím rezem od oné zkažené stojící vody. Přední bojový prostor pro řidiče a velitele byl jen v o něco  málo lepším stavu. Budíky přístrojové desky byly ještě stále čitelné, sedačky byly stále na svém místě, i když bez polstrování a u velitele dokonce nechyběl ani periskop. Nutno podotknout, že nás  potěšilo, že po otevření ,,kapoty" jsme viděli celkem zachovalý motor a převodovku, které  se pravděpodobně, po úporné dřině, povede opět uvést do chodu. Exteriér vozidla odpovídal několika letům, během kterých se na stroji totálně podepsaly povětrnostní vlivy...!  Krycí "blatníky horních částí pású byly značně pomuchlané a pod., ale to už bylo to nejmenší. V každém případě jsme toto nemohli našim návštěvníkům ukazovat...

Po vystřízlivění z počátečního šoku a křísících tekutin jsme se rozhodovali, co s tímto vrakem budeme dělat. Dokonce jsme zvažovali, zda má vůbec smysl investovat do barev a u stroje provést alespoň venkovní nátěr... Po zhruba hodinové diskusi a zvážení možností bylo rozhodnuto - ,, Pro letošek ho očistíme a dáme mu nový kabát, aby nám nedělal ostudu, alespoň navenek a příští rok s tím budeme něco dělat." Po očištění povrchu, srovnání blatníků jiných dalších drobných úprav, které byly v našich možnostech, a nastříkání vnějšku stroje, jsme vypustili a vytřeli vodu z bojového prostoru a zbytek nechali na další rok.

Ale jak to tak bývá, rok utekl a MÚ-90 zůstával stále ve stejném stavu. Až v roce 2009 jednomu z našich členů, Ladislavu Radoňovi, zvanému Láda, lidově řečeno ,,ruplo v kouli" a pustil se do rekonstrukce tohoto vozidla. Jeho odvahu jsme obdivovali a samozřejmě jsme mu pomáhali jak manuelně, tak i radami. Samozřejmě na to byla uvolněna také část našeho rozpočtu , který máme právě na provoz a údržbu, protože bez peněz takovéto věci dělat prostě nelze. 

Jako první jsme vymontovali regály na protitankové miny, zařízení pro jejich ukládání, sedačky a další překážející vybavení. Poté mohl Láda vytrhat a zlikvidovat původní podlahu a naplno začít s rekonstrukcí interiéru. Po celou sezonu se zejména Láda plazil interiérem MÚčka, škrábal a brousil staré nátěry, odmašťoval všechno možné i nemožné a vracel ,původně napevno montované, časti interiéru zpět. Ke konci sezony 2009 už bylo MU k nepoznání. Zadní i přední bojový prostor dostal nový ,krémový, nátěr. Podlaha pro změnu dostala nátěr barvy šedivé. Také exteriér vozidla se změnil, kdy prozatimní khaki nátěr vystřídala polní kamufláž vz. 95 a na střechu vozidla se vrátily palivové nádrže.

V roce 2010 byli z našeho rozpočtu opět vyčleněny peníze na zhotovení nové podlahy zadního bojového prostoru, kterou jsme také skutečně zhotovili. Láda pak zrekonstruoval "skluzavku" - zařízení pro ukládání min - a prozatím jeden z regálů ve kterých mají být miny uloženy a připravenu k použití. Tento regál jsme posléze vrátili tam, kam patří, tedy na jeho původní místo ve vozidle. Takto zrekonstruovaný stroj jsme již mohli bez obav nechat k nahlédnutí našim návštěvníkům a počali jsme uvažovat o rozpohybování tohoto vozidla.

Po konzultacích s kolegy, vlastnících BVP či MU-90, kteří si vozidlo prohlédli, jsme zjistili, že je poměrně velká naděje , že naše MÚčko opět pojede. Jedinou zjištěnou, ale fatální, závadou je zničená hřídelka kompresoru, kterou bude nutné nechat vyrobit. Doufáme, že se nám náš plán podaří zrealizovat a budeme Vám moci časem  toto vozidlo představit  na Memoriálu Zdeňka Stárka v roce 2012.

Takže ani po 2 letech není rekonstrukce hotová. To je PROZATÍM z rekonstrukce vozidla MU-90 vše. Některé fotografie, zachycující průběh rekonstrukce naleznete v oddíle Technika naší fotogalerie                                     

                                                                                                                                                                                        30. 10. 2011

Rekonstrukce vozidla

Tatra 815 8x8 VVN

 Tatra 815 8x8 VVN se do našeho Vojenského skanzenu dostala v roce 2008. V armádě sloužila jako školní vozidlo pro výcvik řidičů, čemuž odpovídal i její stav, který byl opět žalostný. Na první pohled jsme viděli, že rekonstrukce tohoto vozidla bude zdaleka nejnákladnější ze všech rekonstrukcí, které jsme prováděli. Toto vozidlo mělo totiž: zbořenou přední masku, zmačkaný levý kryt sloupku kabiny, zprohýbanou konstrukci střechy nákl. prostoru, ,,rozhozené sajtny", zlikvidovaný interiér, včetně totálně zničených sedaček, vzduchových měchů pod nimi, tapecírunk kabiny a pod. Dále vozidlu chybělo levé krajní přední světlo, motor stěračů, veškeré ženijní nářadí, rezervní kanystry na palivo a další drobné vybavení. Vozidlo k nám bylo dotaženo na tyči, ale na své parkovací místo dojelo po vlastní ose a silou vlastního motoru, což pro nás bylo povzbudivé a byl to taky jeden z hlavních důvodů, proč jsme započali s jeho rekonstrukcí.

Jak jsme již popsali u rekonstrukce MU-90, je již takovou tradicí našeho spolku, že impulsem ke startu rekonstrukce toho - kterého stroje, je tzv. "rupnutí v kouli". Ani případ naší  Tatry není vyjímkou. Tentokrát "ruplo v kouli "  Lukášovi Houškovi, zvanému Luki. Ten před začátkem sezóny 2010 prohlásil, že je škoda nechat tu Tatru zchátrat úplně, když víme, že má funkční motor a jezdila. My, tedy zbytek členů, jsme museli konstatovat, že na tom něco je. Navíc nám v roce 2010 město Smečno přidělilo větší dotaci než obvykle, takže společně s naším finančním ziskem ze vstupného, byla ideální půda pro začátek rekonstrukce.

Ta započala na jaře 2010, kdy jsme odmontovali poškozené části karoserie a nahradili je novými. Další na řadě byl interiér, kde bylo nutné vymontovat obě sedačky (řidiče i velitele), sundat obložení stropu, které bylo navlhé a zkroucené, odmontovat katastrofální obložení dveří a druhé pedály instruktora. Po zakoupení potřebných náhr. dílů v blízkém servisu nákl. automobilů Tatra ve Slaném, mohl Luki naplno začít. Během měsíce a půl měla Tatra nové obložení stropu a dveří, nová interiérová světla, kryt palubní desky, vyměněné písty sedaček , nové sklo ve dveřích velitele a nový vnitřní nátěr. Byla namontována nová držadla a kličky dveří či úchyty pro SA.58. Honza Krinke, udělal fantastický obchod, když se mu podařilo sehnat člověka, který nám v podstatě za "mrský peníz" zhotovil (coby bývalý čalouník u fy Tatra), obě solo sedačky. Dále náš Hansi zabodoval, když sehnal i novou sedačku, nad ,,tunel" mezi řidičem a velitelem. Když byla kabina dokončená, přišel na řadu exteriér. Dalších několik dní strávil Luki tím, že  obcházel vozidlo s tmelem a brusnými prostředky a opravoval a brousil a opravoval a brousil. Nakonec rozbruskou obrousil celý vůz.

V srpnu 2010 byla Tatra připravena na nový kabát, který dostala přibližně v polovině zmiňovaného měsíce.

Když  "holka" vypadala celkem k světu, chybělo už jen opravit dřevěnou podlahu nákladového prostoru, opravit větrací otvor střechy  a rozhýbat jej. To nám již ale končila sezona a byl pomalu čas všechnu techniku připravovat na zimu. I tak se ale podařilo vyměnit přepady, hadice kompresoru, palivové potrubí a nádrž na hydraulický olej. To už ale bylo pro rok 2010 opravdu vše. V letošním roce, tedy 2011, měl bohužel Luki nějaké problémy doma i v práci, a tak on sám nemohl v rekonstrukci pokračovat. V říjnu se však opět objevil a my jsme ho přivítali zpět. To však neznamená, že by rekonstrukce ustala, naopak pracujeme na Tatře dál. Pracovalo se hlavně na jejím znovuzprovozuschopnění.  Podařilo se nám vyčistit startér a spínací skříňku a poprvé ji rozjet, byť s pomocí SKOTA. Objevil se však nepříjemný, ale podstatný problém se vzduchovou soustavou. Ale i ten jistě vyřešíme a stejně jako u MU-90 doufáme, že Vám naši Tatru budeme moci na Memoriálu Zdeňka Stárka předvést plně funkční....

Některé fotografie z průběhu rekonstrukce Tatry 815 8x8 VVN  naleznete v sekci technika naší fotogalerie.

                                                                                                                                                                                   30. 10. 2011